Svět vysoce výkonných testů se často zaměřuje na exotická auta – Porsche, Ferrari a lehké pásové vozy. Čas od času se však do tohoto prostředí vplíží překvapivě skladové auto, které nás donutí přehodnotit, co skutečně definuje vůz schopného řidiče. Každoroční soutěž Autocar „Británské auto pro nejlepší řidiče“ (BBDC) to viděla při několika příležitostech, přičemž běžné modely obstály proti impozantním soupeřům.
První překvapení: 1991 a vzestup každodenního života
První pozoruhodné události se objevily v roce 1991, kdy se ve třetím vydání BBDC objevily modely Peugeot 605 SVE 24 a BMW 318i. Nejednalo se o hot hatche nebo sportovní verze, ale o běžná, na silnici přátelská auta konkurující Hondě NSX, Mazdě MX-5 a Porsche 911 Carrera 2.
BMW 318i zaujalo testery především svým „naprosto bezchybným podvozkem“, což dokazuje, že je na trati překvapivě účinným nástrojem. Zatímco jeho skromný čas 0-60 mph za 10,2 sekundy se setkal se smíšenými reakcemi, jeho „územní převodovka, citlivý motor, přesné řízení a rozumná přilnavost“ si vysloužilo chválu. Dokonce i jezdec Formule 1 Derek Warwick zaznamenal jeho „výjimečnou ovladatelnost“ a nedostatek únavy brzd, i když nakonec zjistil, že to „není dost zábavné“. 318i skončil šestý.
Peugeot 605 na druhou stranu nedokázal přenést svůj jízdní komfort na trať a ukázal se jako méně konkurenceschopný. Warwick otevřeně prohlásil, že řízení bylo „zcela nezajímavé“.
Konec 90. let a začátek 21. století: přetrvávání neočekávaného
Tento trend sporadicky pokračoval. V roce 1999 se Volkswagen Bora V6 4Motion vydal na trať s pohonem všech kol. Navzdory silnému motoru ho jeho měkké odpružení zklamalo na trati. Jak poznamenal jeden tester, bylo to „vždy jedno auto, které nepatří“.
Snad nejpozoruhodnější událost přišla v roce 2000, kdy se Audi A2 – malé, nenáročné supermini – připojilo k Lamborghini Diablo GT, Noble M12 GT a Lotus 340R. Navzdory tomu, že je A2 o 10 sekund nejpomalejším vozem, předčila očekávání díky „šokující agilitě a brilantnímu řízení“. Zdůraznil, že výjimečné ovládání může překonat hrubou sílu, což dokazuje, že na základech záleží více než na výkonu.
Moderní doba: Do hry vstupují Honda a Ford
Začátek roku 2000 přinesl nová překvapení. Honda Accord Type S (spíše než výkonnější Type R) obstála v roce 2003 proti Audi S4 a Volvu S60R a zaujala přesným řízením a citlivou převodovkou. Závěr: „Japonsko poráží Evropu“, pokud jde o pocit podvozku a stabilitu.
Dokonce i Ford se zapojil v roce 2007 s 2,5litrovým Mondeem. Ačkoli to bylo horší než Lotus 2-Eleven, Porsche 911 GT3 RS a Lamborghini Murciélago, stále poskytovalo překvapivě příjemný zážitek jak na silnici, tak na trati. Mondeo dojelo dobře, dokonce porazilo i drtivý Mercedes-Benz SLK 55 AMG.
Tyto případy ukazují, že výjimečná jízdní dynamika není výhradní doménou vysoce výkonných vozů. Dobře navržený a vyvážený vůz může překonat výkonnější, ale méně kultivované konkurenty, což zpochybňuje myšlenku, že rychlost je jediným faktorem velikosti. Historie těchto nepravděpodobných uchazečů ukazuje, že základní principy automobilového designu – pocit z řízení, vyvážení podvozku a zapojení řidiče – jsou stejně důležité jako koňská síla a exotické materiály.
